Jak jsme k sobě přišli

Brouzdám prstem po mapě, srovnávám si v hlavě všechny předchozí štace, které jsem absolvoval s podobně laděnými lidmi, se kterými mne vždy něco pojilo. Dlouho jsem si říkal, že se vydám jednoho dne sám, a nebo v co nejmenším počtu lidí. Ale ono to nikdy nevyjde a počet lidí, kteří se mnou chtějí sdílet společné zážitky (za což jsem rád) rapidně stoupá, a tak mám vždy možnost volby. Nejradši bych vzal snad úplně všechny, kteří se chtěj vzdát dobrovolně aspoň na chvíli tohoto systému a zažít opravdový pocit svobody.  Pokračování textu Jak jsme k sobě přišli

Jak jsme ke koloběžkám přišli?

Dlouho jsem přemýšlel, zda tuhle historku vůbec vynést na světlo, ale řekl jsem si, že tím nic nezkazím. Při psaní tohoto textu se prostě směji, jak nás dokážou ty životní situace a různá rozhodnutí dostat na zajímavá místa a koneckonců potkat i skvělé lidi. Chtěl jsem vám všem přiblížit i to, že nic není  tak jednoduché, jak se jeví, a že každá strana má svůj rub a líc. Toto  platí samozřejmě i ve shánění záštity na tuto expedici. Rozhodli jsme se vydat i touto cestou – hledání sponzorů a partnerů, kteří by nám pomohli náš neobvyklý projekt realizovat a rozjet ho do větších rozměrů.

Ano, každý z nás si může koupit kdejakou koloběžku někde v obchodě, nebo na netu… Těch možností je v dnešní době opravdu hodně. Ale to bych nebyl já, aby mě nezajímalo mnohem víc, chtěl jsem se ponořit do tajů toho jak a kde se ty koloběžky vlastně vyrábí, a když už si tu koloběžku koupím, tak chci vědět, zda vůbec vydrží tolik, co na tom chceme ujet. Strávil jsem hledáním asi týden, než jsem si vyzjistil „kolik, co a jak…“. Jednoduše, co pro nás bude asi nejlepší. A pak mě napadlo.., co když prostě zavolám do nějaké té firmy, řeknu jim svůj nápad a třeba nám i pomůžou. Možná nám i nějakou koloběžku zapůjčí, či věnují. V duchu jsem si zkrátka říkal, že za zeptání člověk nic nedá. A tak začal tento příběh.

Pokračování textu Jak jsme ke koloběžkám přišli?

Začátek příběhu

Vystupuju z letadla, a ihned mne omámí ten chlad, pára stoupající z mých  úst jasně signalizuje, že tady zima ještě jen tak neskončila.
 Právě jsem udělal pár kroků a ocitl se před amsterdamským letištěm, ohlížím se a přemýšlím. Koukám se na ten mumraj žlutých taxíků, a vůbec jak lidé spěchají za svými, nebo se svými kufříky sem a tam, aby stihli včas letadlo.

Pokračování textu Začátek příběhu