Jak jsme k sobě přišli

Brouzdám prstem po mapě, srovnávám si v hlavě všechny předchozí štace, které jsem absolvoval s podobně laděnými lidmi, se kterými mne vždy něco pojilo. Dlouho jsem si říkal, že se vydám jednoho dne sám, a nebo v co nejmenším počtu lidí. Ale ono to nikdy nevyjde a počet lidí, kteří se mnou chtějí sdílet společné zážitky (za což jsem rád) rapidně stoupá, a tak mám vždy možnost volby. Nejradši bych vzal snad úplně všechny, kteří se chtěj vzdát dobrovolně aspoň na chvíli tohoto systému a zažít opravdový pocit svobody. V podstatě to bylo jednoduché rozhodnutí. A sociální síť je v tomto ohledu velký pomocník. Tak jsem prostě napsal pár řádků o tom, že mám takovýto plán cesty a zveřejnil mapu. Žádné otázky na to, kdo se chce přidat. Prostě jsem to nechal volně přirozeně plynout. V ten moment, tedy asi hodinu po zveřejnění , mi začlo psát opravdu hodně lidí. Nečekal jsem, že spustím takovou lavinu. Ty joooo, tolik lidí chce opustit své stereotypy..moc mě to potěšilo. Vážně. Na druhou stranu jsem věděl, že spoustu lidí budu muset odmítnout. A tak se stalo.

Do užšího výběru, jestli to tak můžu nazvat jsem si vybral lidi, kteří měli tu touhu jet se mnou už minule a nakonec ze všelijakých důvodů nejeli. A tím byl i Lukáš.img_2619

Lukáše znám velmi dlouhou dobu, a také vím, že má podobně nastavené vnímání jako já, což je velmi důležité v určitých situacích, kdy Vám může jít o krk…, víte jak to myslím. Řekl mi, že prostě chce jet, že je to jeho sen. No a já rád plním něčí sny.., tedy rád jim je umožňuji, když je to v mých silách. Když se mě zeptal, zda s sebou může vzít i svou partnerku Sany, dva dny jsem váhal, protože vím že ženy, ač mají práh bolesti posunutý od přírody někde jinde, tak tohle pro ženu jako takovou moc nebude, ale zase jsem si říkal, že se třeba mýlím, kdo ví. Když se to nezkusí, tak to nezjistím. Na druhou stranu jsem si říkal, že bude fajn tam mít i zástupkyni něžného pohlaví. Když jsme se se Sany viděli poprvé, byli jsme asi oba dva stejně vykulený.  Ona z  koloběžky, a já z ní, jelikož mi řekla, že na koloběžce ještě v životě nestála. A to ani na té maličké!:))

Trochu nechápavě jsem se poimg_2650díval na Lukáše, který mě ujistil, že to bude v pohodě. Moc jsem tomu upřímně nevěřil, ale nechal jsem to plynout, i přesto, že Sany během našeho testování asi dvakrát z koloběžky spadla když jela z kopce, hmmm…to bude oříšek. Přesto to ta holka nevzdávala a přesvědčila mě, že to myslí opravdu vážně. Samozřejmě dneska už na tom sviští a nemám nejmenších pochyb o tom, že to zvládne.

To takový Tomáš, kterého znám především z jeho nočních návštěv u mě v  klubu, kdy odcházel vždy jako poslední s veselou náladou…, vážení přátelé tak to je úplně jiná dimenze. No, je to prostě střelec tělem i duší. Je to živel. img_2639Ostatně mám dojem, že je ve znamení střelce, což by se trošku vysvětlovalo :)). Nemohl jsem ho prostě odmítnout, takovou vesele bláznivou povahu chce mít každý ve svém týmu. Zkrátka nudit se opravdu nebudem.

Kruh se pomalu uzavírá a v tu chvíli, kdy cítím, že už to finišuje, jsem ve stále větším kontaktu s Michalem.img_2673

Michal prošel změnami v osobním životě a tak jednoduše chtěl změnu. Svěřil se mi, že by chtěl jednou okusit to kouzlo toho nezávazného cestování, zkrátka tu nemluvil o cestě jako takové , ale o sobě, což mě zaujalo. Chápal smysl té cesty, a tou je především cesta k sobě…, poznat sebe sama a rozvíjet se i v této části života. Netrvalo dlouho, a přišla mi od něj zpráva, „chci jet taky ..končím tady a chci začít jinak“ . To byl dost pádnej argument k tomu ho v tom podpořit.

Poslední do mozaiky našeho týmu vstoupila Michala. Znám ji, po Sany, nejkrátší dobu, ale zaujal mne její přístup k cestování. Jednoho večera mi řekla, že by se mnou chtěla taky někdy odcestovat. Řekl jsem jí, že se ozvu, až to bude aktuální. Pro jistotu se mne jeimg_2658ště několikrát ptá jestli to teda platí. Protože můj odhad odjezdu byl listopad tohoto roku. Vše několikrát potvrzuji. Po několikaměsíční odmlce a v momentě, kdy se mají hromadně koupit letenky se mi vlastně vybavilo, že by nebylo od věci jí zavolat a říct jí o tom, protože jsem to slíbil :)). Málem bych zapomněl, a to by mi asi nedopustila.

Když to vezmu kolem a kolem, úplně náhodně v jeden moment se dalo dohromady toto uskupení, bylo to zcela spontánní, vlastně co to píšu, náhody v mém světě neexistují, vše je tak jak má býti, krom toho, že jsme se skoro všichni znali z dřívější doby, jsme zkrátka v tu samou chvíli měli stejný sen. A konec konců jestli máme nějakou vazbu která nás spojovala? No jasně, krom toho, že jsme všichni až na slečny hráli hokej v našem městě, máme odhodlání a věříme v sebe.

A tak, jako se prolnuly a svedly naše cesty, budeme rádi, když se i Vaše cesty spojí s těmi našemi a společně vytvoříme silný tým, který to celé společně zvládne.

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *