Jak mi ukradli boty na policejní stanici v Hondurasu

Říkám si, po tom co dojedeme do trochu většího města, kde budeme spát tentokrát, paradoxně je to víc k řešení než v nějaké zapadlé vísce, tam je větší pravděpodobnost, že se vás někdo zhostí 🙂 

Tak jsme se zeptali pánů policistů a ty nám řekli, že si můžeme ustlat za jejich malou stanicí na kraji toho parku, kde až do jedné do rána vyhrávala místní dechovka parodii v podobě vánočních koled, čímž nechci nějak urážet místní hudebníky , ale poslouchat se to skutečně nedalo.
Říkám si dneska nebude pršet, i když jsem v horách sprchnout by možná trošičku mohlo, ale je tady ta stříška, to by mělo bejt oka.
Jedu na lehko a stan se mi nechtělo brát zvlášť, když všichni maj stan pro tři. Mám radši spaní pod širákem to se ví ..nemám rád zatuchlé prostředí stanu. Nic na tom nemění ten fakt, že tady v Hondurasu v horách je už trochu ziminka. Prozatím jsem vyloučil tu variantu sundat ze sebe plavky a tričko ve kterém jedu už skoro tři týdny na kolobežce, samozřejmě že si jej někdy i vyperu, ale na tom že bych vyměnil plavky a tričko za něco teplejšího nepřipadá v úvahu. Možná si na to tričko přece jen natáhnu mikinu a tak jej učiním a vlezu si do toho spacáku zima nezima , mí přátelé zas do stanu a v dáli uz slyším jen tu dechovku, která mě nutí usnout 🙂 Po hodině snažení se mi to podařilo. Své boty si dám vedle sebe, aby se botky řádně vyvětrali. To se ví, tři týdny jsou tři týdny a teď si představte, že to jsou vaše jediné boty na tuhle cestu. Jedu na lehko.
Časem bych si koupil za pár peněz další, kdyby tyhle dousloužili.
Probouzí mě něco mokrého, vlhkého, aha..ono prší a ze stříšky na mě kape voda, a pak je to ještě víc vody,a ještě více , cítím jak moje karimatka je z části promočena. Chvilku čučim na ten déšť, a očima hledám suché místo kam bych mohl složit svou hlavu. Nenacházim.
Zkouším se ještě více posunout ke zdi, aby na mě tak aspoň nepršelo. No jo vlastně boty..nahmatam boty..nahmatam úplně promočené boty, a říkám si tak to se nepovedlo..snad se to do rána vysuší přece nepojedu na koloběžce bos. Pečlivě si dám boty za hlavu ke zdi. Usínám s pocitem že se to vysuší, a já se taky vysuším, přece jen ty ranní vedra..se o to postaraj. Probouzím se v půl třetí ..zas prší ..spacák mokrej já mokrej. Kontroluju boty jestli jsou v pohodě a zjišťuji , že boty tu nejsou. Ježíš kde mám boty? Chvilku zas koukam nechápavě, a ještě asi 4x se dívám na místo kde máj být moje boty ..kdo by mě bral boty, které byli zcela durch mokré a zcela jistě nevoněli novotou. Navíc jsem je měl v těsné blízkosti. Vůbec to nechápu. Ale přesto se mi podaří znovu usnout s tím, že se to ráno nějak objasní a boty se třeba najdou, třeba to je nějaký žertík od mých kamarádů. Nebyl. V pět ráno zase prší a znovu a znovu se probouzím, a říkám si kam ty boty mohli zmizet? Nedochází mi, že jsem byl sprostě okraden o své jediné skvělé boty. Vzbudí se i policista, který spal na stanici hned za zdí, nenechal mě přespat v té místnosti, ale bůh mu odpusť , však nás dobře pohostil mandarinkama 🙂 otevírá dveře …ptá se mě jestli je vše v pořádku . Vysvětluji mu, že nemám boty „no tengos los zapatos“ :)) že mi je ukradli. S úsměvem na rtech odpovídá Amigo v osm otevírá krám, kup si nové 🙂 No tak jsem si půjčil kamarádovi pantofle nasednul na koloběžku a jel si koupit nové boty. Cestou jsem taky dostal od jedné hezké sympatické paní lízátko..jen tak prostě …z radosti , kompenzace za moje boty byla v pořádku , vesmír je v rovnováze 🙂 a novému majiteli mých bot přeji ať slouží co to dá.

3 komentáře u „Jak mi ukradli boty na policejní stanici v Hondurasu“

  1. No , chci jet na Roathan za rok, na ryby. Tohle mě trochu odrazuje, ale vezmu to Jako Vy – rádoby neřešitelně. Přeji krásné zážitky a hodně sil Vám na koloběžkách s Kateřinou…

  2. Super článek, držím Vám palce!
    (jen tu shodu podmětu s přísudkem by to chtělo vypilovat, botky vyvětrali dost trhá oči 🙂 )

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *