Jak to probíhá osm týdnů před startem?

Poslední dobou je to trochu hektičtější. Přece jenom za osm týdnů už se letí, a tak se řeší spoustu věcí.  Můj byt se proměnil v jednu velkou PR marketingovou agenturu na oslovování partnerů a všeho, co s tím souvisí. Od rána do večera telefon u ucha a každodenní komunikace nesmí chybět.  A čím víc se to blíží, tím víc je toho k řešení, ale to asi sami znáte. Netušil jsem, že rozhodnutím jet na koloběžce se zvedne taková vlna. A věřte, že někdy je to hodně složité.

Když jsme dostali kolobrndy, došlo nám, že to vlastně nebude jen tak, něco převážet. Bude to náročnější, než kdybyste si prostě jen vzali krosnu a stoupli si ke krajnici a stopovali. Najednou tím, jak jsme otevřeli tyhle dveře, tak je už nejde zavřít… Upletli jsme si na sebe bič… 🙂 A tak najednou začal výčet všeho, co vlastně bude potřeba. Od brašen až po svítidla, lékárničky, vaky na vodu, fotoaparát, který něco vydrží, kamery, a taky vybavení do terénu.. zkrátka toho je hodně a v momentě kdy píšu tyto řádky, mohu tyto věci odškrtat ze svého seznamu a z hluboka si oddechnout… uuuuuuf, zvládlo se to… Touto cestou samozřejmě za všechny děkuji našim partnerům, kterým se naše myšlenka líbí a neváhali jít do toho s náma a pevně nám věří.

Jak to vlastně probíhá? Jak se shánějí sponzoři?

Udělali jsme si svoji tabulku, kam jsme si napsali různé firmy, které chceme oslovit. Dali jsme dohromady tiskovou zprávu a všechnycover1 podklady, které by mohly zaujmout, a pak už jen mít v sobě špetku odvahy a posílat to prostě všem! Zkrátka týmová práce.  Ano prostě jsme zasypali celej internet. A ano, setkáváme se samozřejmě i s negativníma reakcema, nedůvěřivýma reakcema, rozpačitýma reakcema, ale hlavně – s pozitivníma reakcema.
Člověk vlastně pak v realitě na sobě vidí, jak moc věří tomu co právě teď dělá. Buď se drží té své vize, a nebo propadá skepsi a znejistí, což se mi nejednou stalo, ale mohu za sebe říct, že za poslední dva měsíce to vše běží tak, jak jsme si řekli.

Zjistili jsme, že člověk musí být vytrvalý , a že se nesmí sesypat hned z první negativní reakce.
Když nám firma, která se nám zdá, že přesně podporuje takové projekty, neodepisuje, tak si tam prostě zavoláme, a ze své zkušenosti mohu říct, že když s někým mluvíte na druhé straně, je to lepší než čekat na mail s odpovědí, protože se leckdy stane, že odpověď nepřijde. Zjistili jsme, že ty lidi nejsou nedostupní, a že když se opravdu vysvětlí o co jde a jaký to má všechno nádech, tak člověk na druhé straně se vám vždy snaží pomoct a ve valné většině případů najdete společnou řeč. Což je prostě super. Takže takhle my sháníme partnery – postupným oslovováním a následným kontaktem a buď to vyjde a nebo ne, nemáme co ztratit. Zní to docela jednoduše, ale věřte, že za tím je spousta práce. A i když vše zatím šlape, někdy se v myšlenkách přistihnu, jak stále nad něčím dumám, co by šlo udělat ještě jinak a jakým směrem se přesně vydávat. A jak se znám, na spoustu věcí, které jsem mohl udělat ještě jinak, přijdu až při samotné cestě.
A postupně, jak všechno běží, množí se takové dotazy typu, jak to zvládnete a s čím tam jedete, a jak budete vybaveni a podobně? Musím předeslat to, že nejedeme soutěžit a ani bojovat o přežití, jedeme především za poznáním. Trasu, nad kterou jsem trávil poslední měsíce, jsem pečlivě vybíral tak, aby vždy po 40 nebo 50km byla nějaká vesnice, nebo město, pro největší případ nouze. Po celém kontinentu je až na malé vyjímky teplo, takže hodně lidí překvapuji tím, že si s sebou nevezu žádný svetr. A ano skutečně nevezu, protože za poslední čtyři cesty jsem ho nikdy nepotřeboval a to i když jsem se pohyboval ve vyšších nadmořských výškách. Nebudu s sebou zkrátka brát všechno možné, ale vyberu pečlivě to, co upotřebím víc, než na polovinu cesty. Zbytek pak popřípadě někde koupím. Což se běžně dělá.
Často potkávám i typy lidí, kteří nevěřícně kroutí hlavou, že každý den neujedeme 50 km. No a?:) Skutečně je ujet nemusíme, protože v jeden den můžeme ujet 30 km, a druhý den klidně 70 km, a třetí den v klidu odpočívat a užívat si momentálnosti někde, kde se nám bude líbit. Nepojedeme v kuse, to bychom z toho nic neměli. Raději přijedeme o měsíc déle, než abychom to nějak „hnali“.
V neposlední době, mně i ostatním, však pomáhá podpora zvenčí. Lidi, kteří se o našem projektu dozvěděli, píšou, a dávaj nám podporu, i to je jeden velkej hnací motor, protože se věci dějou mohem líp, když víte, že za váma stojej lidi, kteří vám věří, a fandí vám. Takže tímto chci za všechny poděkovat. Neskutečně si toho vážíme a jsme Vám vděčný. Zjistil jsem, že ještě těžší je dát dohromady všechny ty věci, aby měly tu správnou myšlenku, než samotná cesta. A víte proč? Protože bez těch věcí, by nebyla žádná taková cesta. Všechno souvisí se vším.
Každý den potkávám lidi, kteří se mě vyptávají a zkoušejí si s radostí koloběžku. Je to takové hezké. Vy na vlastní oči vidíte, že ten sen nežijete jenom pro sebe, ale že ten sen s vámi žijou i ostatní a čím víc se to blíží, tím to sílí.. a to je přesně to, o co mi šlo. Dostat do podvědomí tuhle šílenou věc, udělat něco se životem, udělat něco se sebou a druhým dodat odvahu, udělat to samé. Nemusí jezdit zrovna až na konec světa, ale jde o ten princip, zvednout se a dělat to, co tě prostě baví – žít. Nevzdávat se svého snu.
Člověk tu je proto, aby žil, aby poznával, aby se smál. Nejsme tu od toho, abychom žili pod tlakem negativních situací, ale hlavně proto, abychom poznali náš svět, který přeci patří nám. A o to v první řadě jde.

2 komentáře u „Jak to probíhá osm týdnů před startem?“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *