14939343_1821168781497664_4694867379789398679_o

Můj vnitřní pocit

Uteklo to velmi rychle, a co nevidět, se zas vrátím zpět za oceán. Dnešní příběh je tak trochu spíše o mně, chtěl bych vám všem sdělit svoje pocity, to jak to vnímám, a jaký to je  vlastně dávat dohromady takovou věc. A jaká je nálada v týmu.
 Už několikrát jsem zmínil, jak z jednoduchého nápadu vzniká takovýto projekt. Nutno dodat, že vznikl z vnitřního pocitu cestovat, poznávat, fotit, točit videa, zkrátka z radosti, že  když už tu člověk  jednou je, tak by měl koukat na to, že je, a tak i žít. Mít své sny, vize, cíle. Proto jsem se rozhodl pro tuto cestu, a proto koloběžka, která má sloužit jako přibližovadlo z bodu A do bodu B.
Vždy se najdou lidi, kteří  mi položí nekompromisní otázku : A jak jsi přesvědčil šest lidí, aby s Tebou jelo, tam kde to neznají a opustili své jistoty? Svůj komfort? Má odpověď je zcela jasná, nikdy nikoho jsem nepřesvědčoval, prostě jsem stanovil nějaký plán, ukázal trasu, řekl k tomu co kde lze vidět, zažít a to bylo celé. A ti ostatní členové prostě na to vesele a s nadšením kývli a prostě jede se. Často dostávám také dotaz, jestli mám z něčeho strach. A ano mám jen smíšené obavy, protože trávit s dalšími šesti lidmi více jak půl roku, nebude určitě snadnou záležitostí. Takže pakliže mám mít z něčeho obavy, pak to je určitě tato věc. Hodně si procvičím toleranci, a respekt k druhému člověku. A pakliže chceme být úspěšný a projet celý ten kontinent, tyto dvě kritéria k tomu, aby se to zvládlo jsou nutností.
Musím se přiznat, že v poslední době to trochu ve mne vřelo, a lidé co mají zkušenosti s takovými projekty, určitě ví, co tím myslím a chápou tu podstatu.  Není snadné vyhovět všem a všemu.
Když se rozjížděl tento projekt, ani já sám jsem nevěděl co vše je potřeba, a jak to zařídit a ještě navíc vycházet s ostatními členy v týmu a navzájem si pomáhat. Takže pro mne to je obrovská škola za kterou jsem vděčný. Každý znás mluví trochu jiným komunikačním jazykem, zkrátka s někým se líp dorozumíte a s někým hůře (určitě to sami znáte), a i když toho člověka nějak znáte, někdy máte tu potřebu mu vysvětlit věci víckrát než se ujistíte, že to opravdu chápe. A někdy to prostě i nechápe. A někdy druhému naprosto nerozumíte.  A aby toho nebylo málo, pak dostanu další otázku, jestli jsem počítal s tím, že se tento projekt dostane až  do médií a všech možných sdělovacích prostředků a stane se z toho známá velká věc. A jestli to byl záměr?
Musím přiznat, že ano, byl to záměr, ale upřímně jsem opravdu nevěděl, zda tento záměr vyjde. A jsem moc rád, že vyšel.
Potřeba tento projekt dostat na vyšší level, dostat ho trochu do popředí a mezi širší veřejnost, beru jako nutnost a správnou férovou věc, protože to je v zájmu našich partnerů, kteří nám věří a poskytli nám drahé vybavení. Rád bych tímto článkem upozornil na skutečnost, že média, nám neslouží k vlastnímu, či osobnímu zviditelnění, nýbrž ke zveřejnění našeho projektu, tudíž i našich partnerů, bez kterých bychom neměli ani koloběžky. Jsem moc rád a vděčný za jakýkoliv projevený zájem a spojenectví posouvat tuhle věc dál napříč širokým spektrem veřejnosti.  A věřte, nebo ne, i v našem týmu se najdou tací, kteří to né úplně chápou a člověka to nějakou dobu může mrzet, že se setká s nepochopením  v tak banální a prosté věci. Takže si teď představte tu komickou situaci kdy člověk musí vydat nějaké úsilí , aby ještě hájil sám sebe jen z důvodů, že v něm někdo vyvolává pocit viny za to, že dělá dobrý skutek. Od někoho mi může scházet úcta a respekt k mé osobě, za to, že jsou součástí  této cesty, která jim bezpochyby změní život a taky náhled na něj, ale to vše beru jako součást toho všeho, člověk se stále musí duchovně posouvat i když to někdy může vnitřně bolet a musí si vyslechnout i neoprávněnou kritiku za něco co myslí zcela dobře. Takže může vzniknout i menší spor o tom co kdo komu řekl  a proč. Ale to je jen dočasný dojem a pojem, který je čistě zřejmě předstartovního rázu. A ano, pakliže mi přistál na stole dotaz s tím, jestli mě někdy napadlo, že bych to mohl vzdát z důvodu, že to je nad mé síly. Ale ono je důležité se prostě zase nadechnout a jít dál. Spousta lidí si nedokáže uvědomit, co to všechno obnáší. Plánovat trasu, dívat se na současnou situaci v konkrétní zemi, přemýšlet co ještě potřebujete, oslovovat budoucí partnery, mluvit se současnými partnery, posílat maily, fotky, komunikovat. To vše je součastí  mého každodenního života a jsem za to moc rád i když se toho zdá býti hodně.
Takže zcela určitě pochopíte, že toho člověk má někdy mnoho, a oddechne si v momentě kdy bude na palubě letadla srkat z brčka limošku a koloběžky budou v nákladovém prostoru pod ním.
Jsem taky moc rád, že poslední měsíc jsme se všichni organizačně zapojili a můžu s klidem a chladnou hlavou říct, že to prostě týmově jede! A osobně moc se těším, až začnu brázdit tamnější silnice a natáčet videa, pořizovat fotky, které pak hrdě budu moct prezentovat.
Říkal jsem si, jestli mám vůbec takovýto článek psát, a psát i o svých osobních situacích a emocích, ale zas na druhou stranu si nechci na nic hrát, a chci být zcela otevřený k vám všem a přiblížit vám dění ať je jakékoliv, protože i to vše je součástí této cesty.
Musím na závěr poděkovat všem lidem, kteří mě, nám, vyjadřují podporu, a obdivují naše odhodlání vzdát se všeho a odletět pryč. Děkuji za nás za všechny naším partnerům, bez vás by to ani nebylo, a moc mě těší, že v našem státě, jsou ještě tak skvělí lidi, jako jste vy, a nebojíte se podpořit takovouto věc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *