Prvních 14dnů aneb Yucatán s příchutí Belize


Během toho co čtete tyto řádky, jsme někde na cestě do Punta Gordy přístavní město na konci Belize, pak už je Guatemala. Ale v myšlenkách se vrátím k Mexiku. Je tu takový zajímavý kontrast, stejně jako vánoční smrčky prodávající se v místních supermarketech, kde vám hrají místní koledy a venku je 30stupňů a nebo polorozpadlé obydlí, chudoba, zato lidé se srdcem na dlani. Lidi v Mexiku jsou fantastičtí, stejně jako jejich hasiči, kteří nás u sebe nechali přenocovat třetí noc. Přijedete před jejich budovu, vejdete dovnitř a lámanou španělštinou jim vysvětlujete, že byste rádi u nich přenocovali.

Po pár minutách, kdy se skoro celý hasičský sbor podíval na čemže jsme to přijeli, s úsměvem na rtech jejich hlavní boss prohodí „no problema“. A tak nějak se tyto situace neustále opakují. Pokaždé když někam přijedeme, troubí na nás, smějí se, pak se někoho zeptáme na nocleh, zase se smějí a pak nás pozvou dál. Ráno vám udělají ještě snídani a 10km vám dělají doprovod, prostě Mexiko. A byli jsme z toho hodně překvapení. Stejně jako z jejich silnic, které byli v bezvadném stavu, to se nedá srovnat s těmi našimi. Ale je to tím, že Yucatán je prostě turisticky hodně navštěvovaný, a tak si místní vláda dává záležet.
První dny v Mexiku byli pro nás docela těžké, jednak jsme se museli vypořádat s časovým posunem, museli jsme znovu složit koloběžky, dofouknout pneumatiky, a namontovat blatníky. To poslední zmiňované nás zdrželo tak na tři hodiny. Dalším momentem bylo, naučit se držet balanc s bagáží na nosiči, ale vcelku rychle jsme se s tím všichni vypoádali. Zvykali jsme si na společné tempo, někdo jede rychleji, někdo pomaleji, a tak nějak jsme se jeden druhému přizpůsobovali až z toho vznikl takový jeden vláček, který si to jede napříč silnicí 307. Jen to obrovské vedro je jediný náš nepřítel.
Nedokáži jedním slovem vypíchnout celé Mexiko, to bych ho tím i možná urazil, a to bych určitě nerad, protože jsme v něm našli hned několik přátel, a když v Mexiku vznikne přátelství, můžete si být jisti, že je už na celý život. Každopádně pokud někdo bude cestovat do Mexika, určitě nevynechejte město Tulum, a pak dále na jih městečko Xul-Ha, kde je krásně čistá laguna a skvělí lidi, bydlící hned u laguny nabízející své ubytování. Určitě nepřehlédnete.
Dny utíkají a my se po silnici 307 dostali k hranicím s Belize. Ve dvě hodiny dne 29.11. překonáváme první hraniční přechod. Po vyřízení na imigračním, jedeme dalších 20km do města Corozal, jak si jedeme a máme radost z toho, že jsme v další zemi, postupně nám dochází, že tohle je trochu jiné, hned to první jiné je silnice po které jedeme, ten krásně uhlazený asfalt najednou zmizel, stejně jako benzínky, stejně jako řádně označené odbočovací pruhy. Vlastně celá ta silnice se změnila v malou silnici, která lehce připomínala naši okresní silnici. U krajnice roste více palem, teď to bude znít i trochu morbidně, ale všímáme si i méně přejetých zvířat, zatímco v Mexiku, šlo zejména o psy, hady, a nosály, v Belize to jsou vačice. Zároveň se shodujeme, že těch přejetých zvířat je tu méně, než v sousedním státě. Až po několika dnech se dovídáme, že zde byl před 14ti dněma hurikán, a že teprve nyní se zvířata vrací zpět. Jedno takové zvíře na cestách potkáváme neustále. Tím zvířetem je sup. Představte si, jedete si prašnou silnicí, je vedro, pot vám teče po celém těle, sotva popadáte dech, a nad hlavou vidíte kroužit supa, jeho roztáhnutá křídla, jak si volně krouží tak šest metrů nad vaší hlavou. Scénka jako z filmu. A vy si říkáte co to sakra…Tady v Belize vůbec toho ptactva je více, než v jakékoliv jiné zemi. Vidíme zelené papoušky, volavky, kolibříky, a další jiné druhy, které si vesměs už ani nepamatuji. Ale je super jet si na koloběžce a z keře najednou vylétne hejno zelených papoušků, které můžete u nás vidět leda ve zverimexu. A postupem času si přivyknete i na tu silnici. Jediné co se vlastně nezměnilo je troubení aut. V Belize nejenže na nás radostně troubí, ale oni dokonce zpomalí, vytáhnou své mobilní přístroje a začnou nás fotit, dochází tak ke kuriózním situacím, kdy pro změnu zastavím já, vytáhnu fotoaparát a začnu si je taky fotit a všichni se u toho děsně smějeme.
Vůbec celá ta Belize je taková jiná. Je to jediný stát v centrální americe, kde je úředním jazykem angličtina, ale jinak se zde mluví dalšími pěti jazyky. Když na mě jeden chlapík začal mluvit maysky, vůbec jsem nechápal a jen koukal s otevřenou pusou. Etnikum je tu také jiné, vzhledem k tomu, že tento stát byl dříve otrokářskou kolonií pod nadvládou Velké Británie, přijdete si spíše jako v Africe, nebo na Jamajce. Spíše na Jamajce, protože každý třetí Belizan včetně dredů nosí i tričko Boba Marleyho, s čímž se pojí další věc a tou je hudba. Zapomeňme na klasické sombrero music a karibské flamengo, tady jede prostě reggae a hip hop a přes to nejede vlak.
Množí se dotazy co tu vlasně jíme a kde spíme. Jak jsem zmínil, v Mexiku jsme spali na plážích, v Belize nás pozval jeden chlapík k sobě domů na zahradu, nebo jsme přijeli do vesnice, a hned jsme si našli nové přátelé, kteří nás ubytovali v tělocvičně, prostě jsou to taková zajímavá setkání, díky nimž se nám odehrává to co se odehrává. Belize je více pohodová, uvolněná, aspoň z mého pohledu.
Co se jídla týče, každý to má jinak, ale vesměs všichni si kupujeme zásoby, v mítních tržnicích, nebo supermarketu. Přežíváme na fazolích z konzervy, pečivu, a vodě, banány a jejich ovoce vůbec.

Z jejich místního jídla jsme ochutnali pomálu, protože jsme stále v pohybu, a radši dáváme momentálně přednost koupení potravin v supermarketu než zbytečně utrácet v restauracích.

Tento příběh či spíše popis má přiblížit atmosféru prvních 14dnů a paradoxně by to i stačilo jednou větou : Jedeme, je to super, koloběžky jsou super, je tu horko už od rána a je to taky dřina, jsou tu úžasný lidí a příroda.

Mějte krásné dny a brzy sem hodim další report. Děkujeme všem za projevení podpory a za to že nám držíte palce. Vážíme si toho.

2016_1204_14163900-01

2016_1203_23252400-01

2016_1204_01053800-02

2016_1204_16350300-01

2016_1202_18194100-01

2016_1204_16372400-01

3 komentáře u „Prvních 14dnů aneb Yucatán s příchutí Belize“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *